Září
V září jsem měli poměrně pomalý nástup, rozhodně jsme první školní den hned ráno nezasedli ke stolu a neučili se. Mám o domaškole načteno spoustu z odborných publikací, z blogů domaškoláků kde je hodně zkušeností a informací a tak jsem věděla, že časová náročnost zvládnout předepsanou látku doma nebude zdaleka taková, aby jsme se učili 4 hodiny, co jsou tak prvňáčkové většinou ve škole.
A tak jsme začali tak nějak jak se nám to zdálo příjemné. Sedli jsme si a chvíli psali písmenka, chvíli počítali, vždycky jen tak, aby se Venda dokázal soustředit a když jsem viděla, že pozornost je pryč, nechali jsme toho. Musím říct, že tenhle přístup se nám osvědčil a Venda zatím všechno dělá s chutí. Občas dokonce přijde a řekne mi: "Mami půjdeme už konečně dělat školu?". A to je pro mě znamení, že jdeme správným směrem.
Už dlouho máme v obýváku na zdi nalepená písmenka a čísla, aby je měli děti na očích a snáz se jim dostali pod kůži.
Toho jsme v začátcích využili a matiku praktikovali v pohybu. Celé to spočívá v tom, že Venda skáče po křeslech, já mu říkám příklady a on počítá a ukazuje správné odpovědi. Efekt byl poměrně rychlý, do 14 dnů obstojně sčítal a odčítal. Jednodušší příklady na sčítání a odčítání teď už zvládá ve stovkách, tisících i vyšších číslech.
V září jsme taky využili naší volnosti a podnikli dvě dobrodružné výpravy. První byla do Rakouska, do Alp.
Nemusím asi povídat o úžasně čistém vzduchu, o nádherné přírodě a klidu, který můžou podzimní Alpy nabídnout. Cestování považuji obecně za jeden z nejlepších způsobů školy.
S dětmi jsme si ukázali místo na mapě, poznali, že všude není krajina taková jako u nás. Zaujala je jiná řeč a hned jsme zapojili do výuky mojí chabou němčinu a dál pilovali angličtinu.
Vyjeli jsme lanovkou do 2200 m. n. m., kde jsme se ocitli nad mraky.
Objevili jsme spoustu přírodních krás a prošli jsme místní muzeum a hrad.
Druhé dobrodružství jsme prožili na severu Francie.
Ve Francii jsme ochutnali šneky, prošli si nádherné zahrady, navštívili muzeum dřeváků... a hlavně si to spolu užili!
Říjen
Vzhledem k tomu, že počítání jde Vendovi tak nějak samo přirozeně, zaměřili jsme se v říjnu hlavně na psaní a čtení. Podle informace z naší kmenové školy v září probrali 4 písmena a v říjnu další 4 písmena. Venda na konci října znal celou abecedu a teď po dalších 14 dnech už čte po slabikách s lehkou dopomocí. Přiznám se, že se mi dost ulevilo, že to všechno tak nějak plyne samo a v klidu a každý den je na něm vidět pokrok. Momentálně jsme v situaci, že škole věnujeme cíleně denně cca 30 minut a i tak každý den vidím velký progres. Zbytek času si Venoušek hraje, něco tvoříme, povídáme si nebo jedeme na výlet.
Dva dny v týdnu taky děti jezdí do komunitní školy Holubník, kde s nimi dělají průvodci další zajímavé projekty a tráví spoustu času venku volnou hrou. Ty dny už většinou Vendu cíleným učením nezatěžuji.
Zatím jsme v tomhle našem bytí, troufám si říct, velmi spokojení a ani jednou jsem nezalitovala našeho rozhodnutí pustit se do domácí školy.
Listopad
Jak si vedeme tento měsíc sepíšu zase jako celek. Snažím se začít zařazovat víc kreativity a projektů, protože mám pocit, že druhé pololetí pro nás bude už jen ve znamení procvičování naučeného... Snad nás přezkoušení nevyvede z omylu... :)
